Home office s jezevčíkem? To je práce s otazníkem.

V dnešní době home officu si domácí mazlíčci libují! Páneček k dispozici 24/7! Splněný sen každého pejska. Dokonce mám neblahé tušení, že naše dvě jezevčice si myslí, že jsem začala makat pro ně. Ne NA ně, ale regulérní služba jak za císaře pána! Jejich požadavky na pozornost se stupňují. Každým měsícem, týdnem, dnem, hodinou!

Šichta mi obvykle začíná brzy z rána, kdy mikrojezevčici Bernie dojde volná kapacita ve vnitřních nádržkách. Samozřejmě spí v posteli (na gauči by přece umrzla!), takže na úvod mě o své močopudné touze informuje opakovanou tamponádou nosních dírek svým jazykem, jako by dechová deprivace měla stačit ke hbitému vymrštění člověka z lůžka. Ale na to mám již zautomatizovaný pohyb rukou alá „bye, bye, baby“. Nezabralo? Nastupuje útok č. 2 ve formě mrsknutí se na má nebohá záda, která jsou důkladně podupána. Díkec za masáž! Bez reakce?! Přichází tedy poslední hrůzostrašný level: Hop do obličeje! Jazykem vypáčit oční víčka! Drápama poškrábat tváře, ať jsou rudé jako slabikáře! Tu přišlápnout průdušnici, tu požvýkat náušnici. Taková smršť úkonů spolehlivě probere i mrtvého. Než se stihnu vzpamatovat a pořádně rozlepit oční škvíry, zjišťuju, že už frčím kolem baráku s jezevčíkem na navijáku.

Ano, jezevčík je v naší domácnosti přítomen 2x. Ale druhá lady Bagetka je větší = větší vnitřní nádržky + drží neoficiální titul mistryně světa v povalečství. Když se ji ráno marně snažím odlepit od vyhřáté pánečkovy siluety, její vlídné oči mluví za vše: ­„Ses posrala?! Kosa jak z nosa, nikam nejdu, odpal!“ Mít úchopový reflex, přitáhne si peřinu přes afro a vystrčí zpoza ní jen jeden prstíček, pochopitelně prostředníček. Vylanit všechny jezevčíky je zkrátka činnost na etapy, běh na dlouho trať, šak se válím doma celé den, ne? Po návratu zvenku mikrojezevčík už nespí, vyžaduje přípravu čaje z čerstvých jablíček, aby mohl sežrat všechny vykrojené bubáky a vyžaduje také posnídat! Nasypat holý granule? Vrať se do hrobu! V dnešní době frčí granulový „sendvič“ z přídavků kelpy pro krásný chrup a svěží dech, vitamínu C pro monstrózní imunitu, arktického krillu pro bystrou mysl, silné srdco a kožich jak ze žurnálu! Zakápnout Gandža olejem, ať to pěkně klouže do krku! Neopovažuji se vynechat jedinou komponentu, jezevčík umí počítat! Jupi jou, jsem svěží jak ranní ptáče, co nikdy nikam nedoskáče a můžu jít vesele pracovat. A tím myslím vykonávat takovou tu jakože opravdickou práci, která sponzoruje jezevčíkovi granulový sendvič a jablíčka na výkroj bubáků.

Unaveně vzhlédnu od kafete a opět vidím ta vlídná očka – Bagetka povalečka: „Tady hrkaly granule! Sypalas? Kde to je? Nafofruj to sem!“ Granule dopadající na dno misky – hlavně té cizí – vymrští jezevčíka z hnízda s radostí ryzí. Náhle nema problema. Hádáte správně, frčí 2. kolo venčícího veletoče akorát s opačným pořadím. Heslo zní: „Pořádně břuch naložím, kabel venku položím!“

Hurá, pejsci vyvenčení a nakrmení, konečně PRACUJI! Zavrtaná na gauči pod dekou. Ale co to? Trefí mě žirafa do čela, Bernie si jen házela! A noťas se kymácí, Bagi čas neztrácí, noří se pod pokrývku divoce, a já už propadám zoufalství hluboce…

Den pokročil, sedím na tvrdé židli. Psi obsadili celý gauč i všechny deky. Malá těla leží vyprsena, vyprasena, transverzálně, horizontálně, do pravého úhlu…

Občas mne z pracovního nasazení vytrhne vrzot Bernieho hlásku u nohou s jasným sdělením: „Chci chovat!“ Občas odolám. Oběti se však najdou vždycky, protože kouknu-li na druhý konec stolu, kde kdysi seděl páneček v celé svojí kráse, nyní vidím jen dvě paže objímající vzpřímené jezevčíky na klíně sedící a ruce na bříškách jak na kytaru hrající. Pak už jen hlavu dospělého muže, který si přeje být chobotnicí, aby znovu mohl převzít moc nad svou klávesnicí…

Homeoffice s jezevcikem